NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pražská punková kapela V.T.MARVIN působí na naší klubové scéně už 15 let a letošní album „Poloprofesionálové“ je jejich pátým zápisem. O to smutnější je fakt, že jejich hospodský punk nedoznal od počátků kapely žádných zásadních úprav, a tak si to čtveřice vesele mastí tak, aby dejvický Jaroušek, který chodí na jejich koncerty, nebyl zklamaný. Vždyť mít všechno na háku je krédem kapely.
Ze skladeb umístěných na tomto CD je poznat, že skupina dosáhla určité hráčské úrovně a vyhranosti, se kterou by se dal předvést i zajímavější hudební výraz. V.T.MARVIN se však drží zuby nehty svého přímočarého punku s hospodskými texty. Kapela si zřejmě říká: „K čemu hrát složitěji, k čemu si přidělávat problémy“, bohužel však podle mne špinavý tří akordový rock´n roll s velmi neotesaným zpěvem nemůže na nějaké kloudné ohodnocení stačit. Ano, zpěvákův výraz je jeden velký průser. Působí na mě, jako by se onen týpek k mikrofonu zrovna připotácel od tácku s poloprázdným půllitrem. Jeho hulákání možná slavilo úspěchy v těsně porevoluční době, ale v současnosti nemá toto vyřvávání na scéně kloudné opodstatnění. Zpěv u V.T.MARVIN je zkrátka mizerný a nic na tom nezmění ani fakt, že kapela hraje punk. I v tomto stylu totiž existují zajímaví zpěváci. Nejzajímavější se mi tak jeví užití dechových nástrojů v několika skladbách, které osvěží jinak dost šedivé album. Tuto jednotvárnost ještě víc umocňují básničkově stavěné texty. Co se náplně textů týče, jsou někdy povedené více, tak jako v případě „Ví kam chodíš na pivo“ nebo „Dvougenerační beat“, a někdy méně jako u „CI5“ (…v pět zase vstávám, Cowley mě volá musím jít…přes den zas v akci budu fit“). Zajímavá je pocta oblíbené kapele „Motorhead“, kde kapela užívá pro Lemmyho sebranku tolik typický kytarový motiv. Nejhorší skladbou na albu je pak „Dobřý večer“, která působí jakoby byla nahraná v hospodě a navíc vtipnost jejího textu jsem nepochopil („…Bude pršet, jdem lejt. Co chceš? Zákopčáník!…“)
V.T.MARVIN zkrátka nahráli další banální punkové album s obyčejnými texty, špatným zpěvem a na punk lehce nadprůměrnou instrumentací.
Banální punkové album s obyčejnými texty, špatným zpěvem a na punk lehce nadprůměrnou instrumentací.
4 / 10
Bád
- zpěv
Čadek
- basa, zpěv
Peclík
- kytara, zpěv
Svoboda Bém
- bicí, zpěv
1. CI5
2. Tichý a klidné bydlení
3. Ví, kam chodíš (na pivo)
4. Dvougenerační beat
5. Zima
6. Dr.Smůla
7. Kamarádi z mokré čtvrti
8. Tady bude klid!!!
9. Motorhead
10. Pochodem rozchod!
11. Dobřý večer
Vydáno: 2005
Vydavatel: Cecek Records
Stopáž: 38:20
Produkce: V.T.Marvin
Studio: ČKD Harfa
Dalsi krcmovy punk, spev je zly aj na tento styl. Naj. skladba: Tady bude klid!!!
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.